Něco málo o mně
Můj první životní zlom nastal, když jsem poznala psí sport zvaný agility.
Můj druhý životní zlom nastal, když jsem si pořídila Ajku, anděla mého života.
Můj třetí životní zlom nastal, když jsem odjela do UK a poznala sport zvaný horolezení a sílu přátelství.
To nejpodstatnější z mého života se opravdu dá shrnout do tří výše uvedených bodů.
Miluju psy, agility, horolezení a své úžasné přátele.
Co znamenal příchod Zikyho, o tom asi raději napíšu článek, jelikož on přišel do doby nejisté, obtížné a zapříčinil se o změnu mého života od základů...
Agility jsem poznala před 12ti lety, kdy jsem si o tomto sportu přečetla v časopise a rozhodla se to s naší již šestiletou malou kníračkou Dixinkou (Hany Mini Antracit) vyzkoušet. Agility je droga, které jsem naprosto propadla a nikdy se jí nevzdám.
Právě agility mě přivedlo na myšlenku mít konečně vlastního psa, se kterým budu závodit, ale také společníka pro život, jelikož Dixinka byla spíše mamčiný pes. A tak do mého života vstoupila tehdy poněkud nezávislá a svéhlavá Ajka. To, jak můj život změnila se dočtete v odkazu moji psi - kníračka Ajka.
Poté, co jsem si uvědomila, že můj život postrádá jiskru a výzvy, rozhodla jsem se zkusit žít trošku jinak. Třeba odjezdem do Velké Británie (samozřejmě po boku s Ajkou). A takovou změnu, jakou mi tento pobyt přinese, jsem ani ve snu nečekala. Na ostrově Isle of Man, kde jsem strávila něco přes rok, jsem prožila nejkrásnější období svého života a zároveň poznala, co to vlastně znamená opravdu žít a jak. Druhou část mé velké cesty jsem strávila v Longridge, poblíž měst Preston a Manchester. V této vesnici mě můj někdejší přítel naučil o životě víc, než jsem si v té době uvědomovala. A především, ukázal mi cestu k horolezení a přírodě vůbec.
Dnes, již dva roky po mém návratu, se věnuji svým dvěma psům, sportovnímu lezení a své psí škole, tedy výcviku psů, účasti na různých seminářích či jiným nabíráním zkušeností.
Za to, že se raduji ze života, vděčím především své rodině a svým přátelům, kteří mě nejen drží nad vodou ve slabých chvilkách, ale především ze mě dělají lepšího člověka.
